„Kouříte? Pak možná berete vyšší dávky léků, než je běžné, protože škodlivé látky z cigaret snižují jejich účinnost. Máte však zároveň vyšší riziko předávkování a toho, že se projeví nežádoucí účinky“ říká klinický farmakolog Jan Miroslav Hartinger popisuje příklady z praxe, které ukazují, jak může být složitý vztah mezi léčivy a kouřením.  

Popisované se vztahuje k případům diabetiků, již přestali kouřit. „Pacienti měli nasazené kvůli bolestem nohou vysoké dávky léčiva s účinnou látkou duloxetin. Brali jej třeba i několik let bez větších potíží. Pak ale přestali kouřit a za 14 dnů přišli do nemocnice, že je jim zle. Nikdo ze zdravotníků tehdy nerozpoznal proč a duloxetin mu ve stejné, tedy vysoké dávce podávali dál,“ uvádí odborník. „U pacientů se postupně objevily svalové záškuby, takže některým nakonec podali i antiepileptika. Až asi po měsíci někoho napadlo snížit dávky duloxetinu a nežádoucí účinky poté odezněly,“ dodává. 

Příklad Jan Miroslav Hartinger popsal v panelové diskuzi nazvané Medialogy, kterou 18. dubna uspořádala 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy. Tématem bylo kouření a jeho málo známé klinické souvislosti. Některé zajímavé poznatky jsme pro Vás vybrali. 

Příklady rizikových léků podávaných kuřákům 

Kromě výše popsaného duloxetinu předepisovaného při bolestech doprovázejících syndrom diabetické nohy patří k lékům, jejichž účinek ovlivňuje kouření, třeba také antidepresivum mirtazapin. To je předepisováno i jako lék při potížích se spánkem. Či účinná látka olanzapin, kterou užívají pacienti při některých typech manických epizod. Podobně je to se starším typem antipsychotik klozapin. Mezi léčiva patří také starší teofylin, dříve hojně užívaný na rozšíření průdušek. 

„Víme, že kuřákovi musíme podávat zhruba o třetinu více olanzapinu, u klozapinu je to dokonce o polovinu vyšší dávka. Ale pacienta pak musíme velmi pečlivě sledovat, protože upravování dávek je velmi individuální,“ podotýká Jan Miroslav Hartinger. Navýšení dávky se týká také léků na ředění krve s varfarinem, kde se dávka musí navyšovat asi o pětinu. 

Kouření ovlivňuje také hormonální substituční léčbu při menopauze, jež má zabránit rozvoji osteoporózy. „Pokud je podána ústy, u kuřaček má nižší účinek, protože hormony jsou u nich rychleji odbourávány. Hustota kostí tak u nich klesá, ačkoliv užívají terapii,“ upozorňuje klinický farmakolog. Neplatí to pro tuto léčbu s pomocí tzv. transdermálních náplastí, protože při ní přecházejí hormony přímo do krve, nikoliv přes játra, kde je vstřebávání léčiv ovlivňováno. 

Rychlé odbourávání léků se týká také drahé léčby. Například u roztroušené sklerózy se používají léky s účinnou látkou teriflunomid. „Kuřák si nejen zhoršuje prognózu, ale snižuje si zcela zbytečně i účinnost této nákladné léčby,“ uvádí klinický farmakolog. Přinejmenším část lékařů si proto myslí, že nákladnou léčbu by měli dostat jen ti pacienti, kteří nekouří. Takové pravidlo ale není nikde zakotveno, tedy ani vynutitelné.  

Zajímavostí je, že kuřáci s nádorem tlustého střeva tolerují více chemoterapii, tedy cytostatika. „Když kouří, rychleji je odbourají a mají méně nežádoucích účinků. Pozitivní to ale není, protože s tím přichází menší protinádorová aktivita léků. Je to dáno tím, že v těle mají méně účinné látky, protože jejich organismus rychleji lék vyloučí,“ shrnuje odborník. 

PharmDr. Jan Miroslav Hartinger, Ph.D  

Pracuje na Oddělení klinické farmakologie a farmacie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, je vědeckým sekretářem České odborné společnosti klinické farmacie ČLS JEP. Zaměřuje se na podávání léčiv v interní medicíně, nefrologii, kardiologii. Podílí se na výzkumu zaměřeném na farmakokinetiku a vývoji antibiotického krytí operačních ran.