Primář MUDr. Jaroslav Antoníček: Dnes jsem byl s manželkou na převazu malé ranky na jejím malíčku poprvé a naposledy na táborské poliklinice. Manželka nemluví ještě plynně česky, takže jsem byl v ordinaci s ní, abych mohl případně překládat. Divadlo, které se mi ale naskytlo bylo absolutně šokující. Doktor na začátku vyšetření rozstřihl stávající obvaz a začal jej dost dynamickým způsobem sundávat. Manželku to bolelo a tak ho přerušila. Sestra jí pobídla, aby si ho tedy sundala sama. Pan doktor se urazil a odešel z ordinace se slovy: "Když je tak chytrá tak si to může udělat sama a napsat si i nález." Venku to zopakoval nahlas ještě další sestře. Když trochu vychladl vrátil se zpátky a propichoval nás pohledem. Ženu vybídl aby zkusila prst pokrčit. Než jsem ji to stačil přeložit už jí ho krčil sám i přes bolest. Její bolestivý obličej ho znovu dopálil a uraženě odešel k počítači napsat zprávu o nálezu. Při psaní se na nás podíval a řekl: "V táboře je dost chirurgií, tak si laskavě choďte jinam!" To už jsem nevydržel a odpověděl mu: "Váš tón si absolutně vyprošuju. Když to manželku bolelo a sestra ji vyzvala aby si obvaz sama sundala tak v tom nevidím žádný problém. Laskavě přestaňte z této 2 minutové záležitosti dělat drama." Doktora to zaskočilo, ale ještě stihl odpovědět: "Až trochu vyrostete tak si od vás nechám něco vyprošovat." To už nás sestra zdvořile vyprovázela s omluvným pohledem, že nám zprávu přinese ven. Doktor ještě mezi dveřmi nezapomněl opáčit: "Kam jdete? Ještě jsem vám nedal zprávu!" Tak to jen pro představu toho, jak s lidmi pan Antoníček jedná. Každý pacient je jen dalším kusem, ke kterému se není potřeba chovat, protože čekárna je pořád plná! Za nás rozhodně odrazující. S dalšími doktory v ordinaci jsme se nesetkali. takže k nim žádná hodnocení nemáme.