K paní doktorce jsem docházel 1,5 roku 1 hodinu týdně. První hodina byla zdarma, další už byly placené. I když jsem se již na prvním sezení zajímal, jaká je cena za hodinu (50 minut), vždy mě vlídně odbyla a tuto informaci mi sdělila až na konci 3. sezení, kdy už jsem měl samozřejmě 2 sezení závazek. Považuji to za poněkud nekalou praktiku. Když jsem na to paní doktorku později upozornil, tvrdila, že to tak nemyslela a cítila se velice dotčena, že v tom vidím něco špatného. Dokonce v tomto případě šla až tak daleko, že ještě sváděla vinu na mě, že se si do ní projikuji jen to špatné. Samotné sezení probíhá tak, že si vás položí na pohovku a chce po vás, abyste neustále dokola hovořil o svém dětství a pocitech. Asi po 2,5 měsících, kdy jsem už začínal mít určité pochybnosti, jsem se jí zeptal na smysl této terapie. Odpověla mi "My psychologové nevíme, jak lidská mysl funguje, ale jednou se někdy někde něco stane." (a ano myslela to zcela vážně). Zpětně paní doktorku hodnotím jako napůl zmatenou a schopnou sociální inženýrku zároveň. Nikdy vám nesdělila nic konkrétního, vyjadřovala se nejasně jako Pythie z Delf, což znamenalo, že jste se od ní nikdy neměli šanci dozvědět cokoliv jasného a smysluplného, a i když jste se o to pokusïli a nebylo to něco, co by jí zrovna vyhovovalo, arogantně vás odbyla slovy "Já jsem vám nikdy výslovně neřekla, že ...". Samozřejmě jsem několikrát měl v úmyslu toto sezení ukončit, protože jsem byl poněkud frustrovaný z toho, že tato terapie k ničemu nevede. Ale paní doktorka je i zdatnou osobou v hledání výmluv a vyvolávání pocitů viny. Jen na ukázku výběr z pár jejich oblíbených klišé a frází - 1,5 půl je krátká doba abych si o vás jako psychoanalytik udělala představu - můžete sem nadále docházet, pokud to vydržíte - projikujte si do mě jen to špatné - proč mi nedůvěřujete? - proč mě nedokážete mít rád? - opakovaně mi neříkáte nic o sobě - co se miluje, to se i nenávidí - v Německu zdravotní pojišťovna hradí 100 hodin zdarma. O měsíc později, kdy už si nepamatovala, co řekla původně, zvýšila tento údaj na 200 hodin a o další dva měsíce později na neuvěřitelných 300 hodin. Protože ke smůle paní doktorky je mnoho německých stránek, oblast psychologie nevyjímaje, psáno i v angličtině, tak ukázalo, že je to jen cca. 46 hodin u některých druhů psychoterapií ročně. Přesto mi tvrdila, že je její informace pravdivá. Když jsem ji vyzval, ať mi doloží zdroj, ze kterého čerpala, odkázala se na své "kamarádky ze semináře", jinými slovy informační agentura JPP (Jedna paní povídala) - ..................... Ještě jedna podstatná informace o paní doktorce. Podle jejího mínění si jako pacient platíte její čas. Pokud byste se i z nějakého rozumného důvodu nedostavil (např. dovolená) a dal to včas dopředu vědět (třeba 48 hodin a více), stejně má podle jejího názoru, na platbu nárok. Až po té, co jsem ji konfrontoval s tím, že její kolegové z oboru mají toto omezení na svých stránkách stanoveno na 24-48h (což se mi zdá rozumné), byla ochotna se dohodnout také na lhůtě 48h, ale musel jsem si to na ní rázně vyžádat. S čím mi tedy paní doktorka "pomohla": - terapie mě stála spoustu času a peněz. 1,5 roku 1 hodina týdně á 1000kč - za 1,5 roku půl jsme nedospěli k žádným použitelným psychoanalytickým výsledkům - problémy, kvůli kterým jsem vyhledal její pomoc, nebyly vyřešeny - za 1,5 roku mi mé původní problémy prohloubila a způsobila další - 1,5 roku zneužívala mé důvěry a tahala mě za nos (což je ovšem do určité míry i moje hloupost) Podle mého subjektivního názoru může paní doktorka poskytnout snad nějakou pomoc pacientům, kteří ve skutečnosti žádné vážnější problémy nemají a nechtějí je ve skutečnosti ani řešit, ale do nekonečná si o nich se zaujetím povídají, protože jsou rádi, když se jim dostává pozornosti druhých. Zároveň bych ji doporučil takové klientele, které imponuje, když ji někdo dokazuje svou kompetenci v oboru tím, že ukazuje na svůj diplom zavěšený na zdi a doprovází to slovy o 30 letech praxe.